10 Akropole
English Deutsch Русский
Akropole
Slovo akropole je odvozeno z řečtiny. Akros znamená „vysoký“ a polis „obec“. Akropole byla ústředním prostorem raně středověkého hradu. Nacházela se na nejvyšším a nejlépe chráněném místě a od zbytku hradiště ji oddělovalo samostatné opevnění, tvořené hradbou i hlubokými příkopy. Ve Staré Plzni je mohutnější opevnění obráceno k východní, snáze přístupné a původně přístupové straně. Val dosahuje výšky až 7 m a původně byl tvořen zřejmě roštovou konstrukcí a čelní kamennou plentou. Naproti tomu pozůstatky hradby proti západnímu předhradí mají v současnosti výšku jen asi 1 m a jsou mnohem méně patrné. Víte, že…. vesničané museli odvádět poplatek za vypásání knížecích lesů skotem a vepři? Tomuto poplatku se říkalo nářez podle vřezů na holi při sčítání paseného dobytka. Hradil se ve formě vepřového masa. Velká část rostlinné i živočišné zemědělské výroby probíhala mimo vlastní prostor hradu. Na hradišti pro potřeby elity měli také své místo chov koní, loveckých psů či dravců. The word Acropolis is derived from Greek. Akros means "high" and polis "community". The Acropolis was the central area of early medieval castle. It was located on the highest and best-protected site and it was separated from the rest of the fortified settlement by an individual fortification, consisting of walls and deep moats. In Old Pilsen is the massive fortifications turned towards the eastern, more easily accessible and originally the access side. The bank reaches a height of up to 7 m and originally it was formed probably by a grate structure and a front stone screen. In contrast, the remains of walls against the western bailey have currently a height of about 1 m and are much less noticeable. Did you know that ... villagers had to pay a fee for grazing their cattle and hogs in the royal forests? This fee was called “nářez” (notch) according to the incised cuts into the crook when counting the grazed cattle. It was paid in form of pork meat. Der Begriff die Akropolis stammt aus dem Altgriechischen ákros, „höchster“, „äußerster“, und pólis, „der Stadtstaat“ bzw. „die Stadt“. Die Akropolis war der Zentralraum der frühmittelalterlichen Burg. Sie erstreckte sich auf der höchsten und am besten verteidigten Stelle und von dem Rest der Burgstätte wurde sie mit einer selbständigen Befestigung abgeteilt, die von einer Mauer und tiefen Graben gebildet wurde. In Alt Pilsen ist die mächtigere Befestigung an der östlichen, leichter zugänglicher und ursprünglich auch Zutrittsseite. Die Schanzen ist bis 7 m hoch und ursprünglich wurden wahrscheinlich durch eine Rostkonstruktion aus Holz mit einer Vordermauer aus Stein gebildet. Dagegen die Reste der Mauer gegen die westliche Vorburg sind heute nur ungefähr 1 m hoch und sind viel weniger sichtbar. Wissen Sie, dass,... die Dorfbewohner mussten auch eine Abgabe für Abweiden der fürsterlichen Wälder von dem Vieh und den Schweinen? Diese Abgabe nannte man Anschnitt laut der Einschnitte in einem Stab, den man beim Rechnen des weidenden Viehs benutzte. Man bezahlte sie mit Schweinefleisch. Слово акрополь происходит от греческих слов akros – верхний и polis – город. Во время раннего средневековья акрополем называлось центральное пространство замка, расположенное на самом возвышенном и укрепленном месте. От подножия замка акрополь отделялся укреплененим из крепостной стены и глубокого рва. В Старой Пльзни массивное укрепление находилось на легкодоступной и первоначально предназначенной для входа восточной стороне. Крепостной вал достигал высоты 7 метров и первоначально был сложен из бревенчатой основы с каменным фасадом. Руины западной стороны подножия замка напротив сегодня имеют высоту 1-го метра и они не так заметны. Знаете ли вы, что... деревенские жители были обязаны платить пошлину в виде скота или поросят за использование пастбищ в княжеских лесах? Такая пошлина определялась по надрезам на палке при подсчете пасущегося скота. Оплачивался он свининой.
Ve Staré Plzni se vedle dochovaných pozůstatků kostela sv. Vavřince nalézal i navazující palác knížecího správce a prostory pro další úředníky. V dobře chráněném prostoru se ubytovával panovník i vysocí církevní činitelé na svých cestách. A protože necestovali sami, ale s početnou družinou, musely být ubytovací kapacity na akropoli poměrně velké.
Kostel sv. Vavřince byl původně hlavním svatostánkem přemyslovského hradu a církevním ústředím celé staroplzeňské aglomerace. Podoba kostela z doby největší slávy plzeňského hradu ale není známá, odhalené relikty zdiva patří až mladší přestavbě z vrcholného středověku.
Každý přemyslovský hrad chránila stálá profesionální vojenská posádka, která byla schopná hrad v případě ohrožení ubránit. Panovníka doprovázeli na jeho neustálých cestách zkušení elitní bojovníci. Ti za své služby mohly obdržet různé odměny nebo i úřad. Armáda se při výbojích podle potřeby doplňovala dalšími profesionálními nebo částečně profesionálními vojáky. Ti se v dobách míru věnovali jiné činnosti, převážně zemědělství. Další muži museli být v pohotovosti při zemských bránách a strážnicích.
K výbavě plně vybaveného bojovníka patřila v raném středověku železná přilba a kroužkové brnění podložená vycpávaným kabátcem. Hlavní zbraní byly sekery, kopí, oštěpy a meče. Samozřejmostí pro jezdce byl kvalitní válečný kůň. Ve válečných střetech se také hojně využívalo lučištníků.
Příjezd celé skupiny nepracujících, ostatními živených, osob na knížecí hrad znamenal velkou zátěž pro sídlo samotné i pro jeho okolí. Družina nemohla dlouho sídlit v jednom místě, protože by se zde velmi rychle nedostávalo potravin. Nejlepším systémem tedy bylo cestování mezi jednotlivými hrady.
Odhaduje se, že český kníže mohl mít v 11. století k dispozici asi 6000 mužů. Takové množství vojska živil panovník nejen z vlastních zdrojů a z výnosů panovnických hospodářských dvorců ale také z panovnických regálů a z dávek od prostých lidí. Regál je výsadní právo panovníka na užívání lesů i na těžbu nerostných surovin a ražbu mincí, jemu byly odváděny veškeré celní nebo trhové poplatky.
Výměnou za ochranu a udržování míru platili obyvatelé daně. Základem byla obecná daň, předávaná v mincích v pravidelných intervalech. Dále bylo obyvatelstvo nuceno odvádět robotu a naturální dávky, jako část úrody, dobytek nebo třeba med. Všechny tyto dávky se soustředily na knížecích hradech a na jejich vybírání dohlíželi správci hradských obvodů.Acropolis
In Old Pilsen was next to the preserved remains of the St. Vavrinec church situated also a subsequent palace of the royal administrator and spaces for other officials. In a well-protected area was housed the ruler and high church officials on their travels. And because they did not travel alone, but with a large retinue, the accommodation capacity had to be in the acropolis quite large.
The St. Vavrinec church was originally the main sanctuary of the Přemysl castle and church center of the whole Old Pilsen agglomeration. Appearance of the church from the time of the greatest glory of the pilsner castle is though not known, discovered relics of masonry belong to younger reconstruction from the High Middle Ages.
Each Premysl castle was protected by permanent professional military garrison, which was able to defend the castle in case of emergency. The monarch was accompanied on his incessant trips by experienced elite warriors. They could obtain for their service rewards or authority. Army was when necessary during the invasions complement by other professional or semi professional soldiers. They were in times of peace engaged in other activities, mainly agriculture. Other men had to be on alert at the provincial gates and guardhouses.
The equipment of a fully equipped fighter in the early medieval included an iron helmet and chain mail tunic underlaid with padded coat. The main weapons were axes, lances, spears and swords. The matter of course was for riders a good warhorse. In the war clashes there were also widely used the archers.
Arrival of the entire group of non-working, by others fed persons to the princely castle meant a heavy burden for the settlement itself as well as to its surroundings. The crew could not dwell long in one place, as they were very fast food shortages. The best system was therefore traveling between the individual castles.
It is estimated that the Czech prince could have in the 11th century about 6,000 men available. Such an amount of troops fed the monarch not only from his own resources and from revenues from the royal farmsteads but also from the royal privileges and taxes from common people. Privilege is the sovereign prerogative to use forests to mining and minting coins, to him were paid all the customs or market fees.
In exchange for protection and peace maintaining the residents paid the taxes. The base was a general tax handed over in coins at regular intervals. In addition, the population has been forced to do the corvée, and give the in-kind taxes as part of the harvest, cattle or for example honey. All these taxes were centralized on royal castles and their collection oversaw administrators of the castle districts.Akropolis
In Alt Pilsen gab es neben der erhaltenen Reste der Kirche des hl. Laurenz auch der Palast des fürsterlichen Verwalters und die Räume für weitere Beamte. Der Herrscher und die hohen kirchlichen Würdenträger fanden Unterkunft auf deren Reisen in dem gut geschützten Raum. Weil sie nicht allein reisten, mussten die Unterkunftskapazitäten auf der Akropolis ziemlich groß sein.
Die Kirche des hl. Laurenz war ursprünglich die Hauptkirche der Burg der Přemysliden und das kirchliche Zentrum des ganzen Ballungsraumes von Alt Pilsen. Das Aussehen der Kirche in ihrer Glanzzeit kennt man nicht, die entdeckten Reste des Mauerwerkes gehören erst zu dem jüngeren Umbau aus dem Hochmittelalter.
Jede Burg der Přemysliden wurde von einer festen professionellen militären Burgbesatzung geschützt, die sie im Falle der Bedrohung verteidigen konnte. Der Herrscher wurde auf seinen ewigen Reisen von erfahrenen Kriegern begleitet. Sie konnten für ihre Dienste verschiedene Belohnungen oder sogar ein Amt erhalten. Die Armee wurde während der Eroberungen mit weiteren professionellen oder teilweise professionellen Soldaten ergänzt, wenn man es brauchte. Sie widmeten sich im Frieden anderen Tätigkeiten, vor allem der Landwirtschaft. Weitere Männer mussten an den Landestoren und Wachstuben in Bereitschaft stehen.
Zur Ausrüstung eines vollausgerüsteten Kriegers gehörte in frühem Mittelalter ein Eisenhelm und ein Kettenharnisch, unter dem zur Polsterung ein Wams getragen wurde. Die Hauptwaffen waren Streitaxt, Streitkolben, Speere und Schwerter. Ein Reiter brauchte selbstverständlich auch ein gutes Kriegspferd. Sehr oft anwendete man in den Schlachten auch die Bogenschützen.
Eine große Belastung für die ganze Burg und ihre Umgebung leistete die Ankunft einer ganzen Gruppe von Personen, die nicht arbeiteten, und mussten von den anderen ernährt werden. Das Gefolge durfte nicht lange an einer Stelle untergebracht sein, weil dort hätte es sehr schnell an Lebensmittel mangeln. Das beste System stellte also das Reisen unter einzelnen Burgen vor.
Man schätzt, dass der böhmische Fürst konnte im 11. Jh. zu seiner Verfügung cca 6000 Männer haben. So eine Menge Armee ernährte der Herrscher nicht nur aus eigenen Ressourcen sondern auch aus Erträgen seiner Meierhöfe, Regalienrechten und aus den Zinsabgaben von einfachen Leuten. Das Regalienrecht ist das dem Herrscher zustehende Recht, die Wälder auszunutzen, Mineralien abzubauen und die Münzen zu prägen. Der Herrscher bekam auch alle Zoll- oder Marktgebühren.
Im Umtausch für den Schutz und Erhalten des Friedens erworben die Herrscher von ihrer Bevölkerung die Steuern. Der Grund dafür war die allgemeine Steuer, die regelmäßig in Münzen übergeben wurde. Weiter mussten die Einwohner die Corvée leisten und Naturalienabgaben wie z. B. ein Teil der Ernte, Vieh oder Honig abgeben. Alle diese Abgaben sammelte man auf den fürsterlichen Burgen ein und die Verwalter der Burgregionen überwachten das Einnehmen.Акрополь
Кроме сохранившихся останков церкви Святого Вавржинца (Лаврентия) в Старой Пльзни находился дворец княжеского управляющего и помещения для остальных чиновников. При поездках правитель и высокие церковные сановники останавливались в тщательно охраняемых местах. И так как они не путешествовали одни, а с многочисленной свитой, вместимость акрополя была велика.
Изначально храм Святого Вавржинца был самым святым местом замка Пржемысловичей и духовным центром целого старопльзеньского поселения. Нам неизвестно, как выглядел храм снаружи во время блестящей славы пльзеньского замка. Обнаруженные останки кирпичной кладки храма принадлежат к последующей перестройке во время развитого средневековья.
Все замки Пржемысловичей охранялись профессиональными военными гарнизонами, которые защищали крепость в случае нападения. Во время поездок правителя сопровождали самые опытные бойцы, которые за свою службу получали разные награды или должности. При нападении армия пополнялась профессионалами или простыми людьми, которые в мирное время чаще всего занимались земледелием. Остальные мужчины должны были быть в боевой готовности у краевых ворот или у сторожевых будок.
К снаряжению воина в период среднего века принадлежал железный шлем и кольчужная бронь на набивном сюртуке. Главным орудием был топор, копье и меч. Для всадников были необходимы выносливые военные кони. В сражениях часто принимали участие и стрелки, так называемые лучники.
Прибытие в замок любой группы неработающих лиц, которую надо было обеспечить пищей, значило невероятную нагрузку не только для самой резиденции, но и для всех окружающих. Свита никогда не задерживалась надолго из-за угрожающей нехватки продуктов питания, поэтому такой способ остановок был самым приемлемым.
Считается, что чешские князья в 11-ом веке распоряжались приблизительно шеститысячной армией. Такое количество бойцов, князья содержали не только на свои сбережения, но и на доходы от подчиненных дворцов, на регалии и налоги от простых жителей. Регалиями обозначалось исключительное княжеское право на использование леса, добычу полезных ископаемых и чеканку монет. Ему же принадлежали все таможенные или рыночные пошлины.
Жители платили налоги за спокойствие и мир. Существовали общие налоги, собираемые регулярно в монетах. Очередной обязанностью была барщина и натуральная дань, например часть урожая, скот или мед. Все пошлины сосредотачивались в княжеских замках, а за самим сбором налогов следили управляющее замка в данном регионе.