13 Plzeňský trh
English Deutsch Русский
Plzeňský trh
Z jihu na západní předhradí navazovalo jižní podhradí, které bylo pevnou součástí raně středověké pevnosti. Bylo vměstnáno mezi jižním svahem vrchu Hůrka a řekou. Mohutný západní val se dosud zachoval ve výšce zhruba 5 – 6 m a je dobře patrný. Jeho jižní část však již zcela zanikla. Právě v tomto nedochovaném jižním úseku hradby ale můžeme předpokládat bránu a od ní pokračující cestu směrem na sever do svahu, na západní předhradí na ostrožně, přibližně do okolí rotundy. Víte, že … mincemi se neplatilo tak jako dnes, ale bylo třeba je odvažovat? Sloužily k tomu drobné bronzové obchodní váhy. Raménka, na kterých byly zavěšené misky, byla skládací, aby se daly snadno přenášet. Jednotlivé ražby se od sebe váhově lehce lišily, důvodem k odvažování mohla být také přítomnost cizích mincí a nebo třeba platidla ve formě hřiven a zlomků drahého kovu. Také mince se v případě potřeby mohly rozdělit na menší části – poloviny nebo i čtvrtiny. Tím se daly nahradit chybějící drobné. Tak se při směně platilo spíše podle hmotnosti drahého kovu než vlastní peněžní hodnotou mincí. From the south followed the the western bailey of the castle the southern lower castle, which was an integral part of the early medieval fortress. It was wedged between the southern slope of the hill Hurka and the river. The massive west rampart is still maintained at a height of about 5-6 m and it is well-defined. Its southern part has however already disappeared. Right in this not preserved southern section of the wall we can assume a gate though and from there a continuing path to the north up the hill, on the western promontory on the forecastle, approximately to the surroundings of the rotunda. Did you know that... it was not paid with coins as it is today, but it was necessary to weigh them? For that were used small bronze mercantile scales. The small arms, which the plates hanged on, were folding to be easily portable. Individual mintages from each other slightly differed in weight, the reason for weighing could be also the presence of foreign coins, or even currencies in the form of talents and fractions of precious metal. Also, coins, if necessary, could be divided into smaller parts - half or quarters. By this could be the missing small change substituted. So during exchange it was paid by the weight of the precious metal rather than the actual monetary value of coins. Die westliche Vorburg überging im Süden in die südliche Vorburg, die schon ein fester Teil der frühmittelalterlichen Festung war. Sie wurde zwischen den steilen Südhang des Hügels Hůrka und den Fluss eingeschlossen. Der mächtige westliche Wall wurde bis heute in der Höhe von zirka 5 – 6 m erhalten und ist gut sichtbar. Sein südlicher Teil verfiel doch schon ganz. Doch gerade in diesem verfallenen südlichen Teil der Mauer können wir ein Tor und einen daraus fortsetzenden Weg in der nördlichen Richtung des Hanges sehen, der dann weiter auf die westliche Vorburg auf dem Felsenvorsprung, ungefähr in die Umgebung der Rotunde führte. Wissen Sie, dass...man mit den Münzen nicht wie heute zahlte, aber sie auf der Waage abwägen musste? Dazu diente eine kleine Bronzewaage. Die Balken, an denen die Schalen hingen, waren zusammenlegbar, so dass man sie einfach tragen konnte. Einzelne Prägen unterschieden sich ein bisschen voneinander und man musste die Münzen auch deshalb abwägen, weil es ausländische Münzen, Spangengeld oder Bruchstücke aus Edelmetall (Hack- oder Wägegeld) gab. Man konnte auch von Münzen bei Bedarf kleinere Teile abhacken – Hälfte oder auch Viertel. So konnte man fehlendes Kleingeld ersetzen. Auf diese Art bezahlte man beim Tauschhandel eher mit dem Gewicht des Edelmetalls als dem eigentlichen Wert der Münzen. С юга на запад располагалось южное подножие замка, которое было частью ранней средневековой крепости. Находилось оно между южным склоном холма Гурка и рекой. Массивный западный вал в высоту от 5 до 6 метров до сих пор сохранился и хорошо заметен. Однако его южная часть уже совершенно исчезла. Как раз в этой части крепости, скорее всего и находились ворота, от которых шла дорога на север в направлении склона, в сторону западного предместья замка, приблизительно до окрестностей ротонды. Знаете ли вы, что.... монетами не расплачивались, как сейчас, а их нужно было взвешивать? Для этого использовались бронзовые торговые ручные весы, которые легко складывались и передвигались. Определенные чеканки монет отличались весом, но причиной взвешивания являлось использование иностранных монет или иных видов платежа, например гривен и частей дорогостоящего металла. В случае необходимости монеты делили на меньшие части – половины или четверти, которыми заменяли недостоющую мелочь. Таким образом, главную роль при обмене играл вес ценного металла, нежели сама платежная стоимость монеты.
První zmínka o plzeňském tržišti v těchto místech je datovaná k roku 992. Tehdy Plzní na své cestě z Říma procházel sv. Vojtěch, který se velmi rozlítil nad tím, že i v neděli se na místě živě obchoduje. Trh nebyl jenom záležitostí zahraničních obchodníků. Místní zemědělci a řemeslníci směňovali své výrobky pod Plzní asi mnohem častěji. Zatímco místní směňovali životně důležité produkty, cizí kupci přinášeli spíše vzácné, luxusní, ale postradatelné zboží. Domácím obyvatelům sloužily například časté dobytčí trhy, kde se směňovala zvířata, aby nedocházelo k degeneraci stád. Prostí zemědělci také na trhu mohli získat ražené mince, ve kterých odváděli část poplatků. Trhy byly mimo jiné i významným zdrojem financí pro přemyslovské panovníky, protože z nich kupci platily poplatky.
Z raného středověku v Čechách jsou doložena různá platidla. Mince začal jako první razit Boleslav I. v druhé polovině 10. století. Byly to stříbrné denáry, které přetrvaly až do 13. století. Na hradě Plzni byla počátkem 11. stolení v provozu mincovna – z plzeňské ražby jsou známy denáry knížete Jaromíra. Kromě toho se v českých zemích vzácně objevovaly i mince zahraniční. Mince jako platidlo pronikly i do pohřebních zvyklostí. Přidávaly se do hrobu mrtvým, vkládaly se zemřelým do ruky nebo do úst jako poplatek pro cestu do záhrobí.
Ještě dlouho po zavedení mince však pokračovalo užívání tak zvaných předmincovních platidel. Jednalo se o různé zboží, které mělo více méně ustálenou hodnotu. Nejčastěji zmiňované jsou železné hřivny, textilní šátečky, platilo se ale také medem, solí nebo dobytkem.
Šátečky pravděpodobně nahrazovaly drobnější mince. Hřivny byly kusy jen zběžně zpracovaného kovu v jednotné velikosti. Měly nejčastěji podobu protáhlé sekerky s malým otvorem a objevovaly se v několika ustálených délkách zhruba mezi 5 a 50 cm.
Pro kupce bylo jistě výhodou, ovládali-li alespoň základy několika cizích jazyků, nebo měli-li s sebou schopného tlumočníka. Potřebě vzdělaných kupců nebo vyslanců pak mohly sloužit psací destičky a stylus. Psací destičky byly dřevěné rámečky vylité voskem. Stylus pak kostěná nebo kovová tyčinka na jednom konci zahrocená a na druhém zploštělá. Špičatým koncem se do vosku psalo, zatímco plochým koncem se daly záznamy opět vymazat. Protože ale málokterý kupec uměl psát, užívali tyto potřeby častěji duchovní osoby s dobrým vzděláním.Pilsen market
The first mention of Pilsen market on this site is dated to the year 992nd. Back then on his way from Rome went through Pilsen St. Vojtech, who was very angry at the fact that the place is on Sundays busy with trade. The market was not just a matter of foreign merchants. Local farmers and artisans exchanged their products under Pilsner probably more often. While locals exchanged vitally crucial products, foreign merchants brought rather rare luxury, but expendable goods. To indigenous people served for instance frequent cattle markets where the animals were exchanged to prevent degeneration of the herds. Common farmers could also get minted coins, which they paid their portion of the fees in. Markets were besides other things an important source of finance for Premysl sovereigns because the merchants paid fees from them.
From the early Middle Ages in Bohemia are documented different currencies. As the first Boleslav I. started to mint coins in the second half of the 10th century. It was silver denarii, which lasted until the 13th century. In the castle Pilsen there was a mint in operation in the beginning of the 11th century - from the Pilsen mintage there are known dinars of Prince Jaromir. Furthermore, in the Czech lands rarely appeared foreign coins as well. Coins as a currency penetrated into the burial customs too. The were added into the grave of the dead, they were put to the dead's hand or mouth as the fee for a trip to Hades.
Long after the introduction of the coin, however, continued the use of the so-called pre-coin currencies. It was a variety of goods, which had more or less constant value. The most frequently mentioned are the talents of iron, textile scarves, but it was also paid with honey, salt or cattle.
Scarves probably replaced smaller coins. Talents were just pieces of cursorily processed metal in uniform size. They usually took the form of elongated axes with a small hole and they occurred in several steady lengths between about 5 and 50 cm.
For the buyers it was a definite advantage, if they knew the basics of several foreign languages, or if they had a capable interpreter with them. The need of educated buyers or envoy then could be met by writing pads and stylus. Writing pads were wooden frames poured out with wax. The stylus was then bone or metal stick at one end pointed and the other flattened. With pointed end one could write in wax, while with the flat end the records could be erased again. But because hardly any buyer could write, these implements were used more often by clerics with a good education.Markt in Alt Pilsen
Die erste Erwähnung über den altpilsner Markt an dieser Stelle kommt im Jahr 992 vor. Damals ging der hl. Adalbert durch Pilsen während seiner Rückkehr aus Rom. Er wurde über den Sonntagsmarkt sehr geärgert.
Ein Markt war nicht nur eine Angelegenheit für die ausländischen Handelsleute, sondern auch die einheimischen Landwirte und Handwerker tauschten hier unter der Burg Pilsen ihre Produkte wahrscheinlich viel häufiger. Sie tauschten lebenswichtige Produkte aus und die ausländischen Handelsleute brachten eher seltene Luxuswaren, die aber entbehrlich waren. Für die Einheimischen waren z. B. die häufigen Viehmärkte zum Austausch der Tiere, so dass die Herde nicht entartete. Einfache Bauer konnten auf dem Markt auch geprägte Münzen erwerben, die sie dann als einen Teil der Zinsabgaben benutzten. Die Märkte gehörten auch zu bedeutenden Finanzquellen für die Přemysliden, weil dort die Gebühren von den Handelsleuten bezahlt wurden.
In dem frühmittelalterlichen Böhmen werden verschiedene Zahlungsmittel bewiesen. Unter der Herrschaft von Boleslav I. wurden 955 die ersten böhmischen Münzen geprägt. Es waren Denare aus Silber, die bis zum 13. Jh. überdauerten. Auf der Burg Pilsen betrieb man am Anfang des 11. Jhs. ein Münzhaus – in Pilsen kennen wir das Prägen der Denare des Fürsten Jaromír (Gerhard).
Außerdem erschienen in Böhmen selten auch ausländische Münzen. Die Münzen als Zahlungsmittel drangen auch unter die Bestattungssitten durch. Man gab sie den Toten in ihren Grab. Sie wurden in die Hände oder in den Mund als eine Gebühr für die Reise ins Jenseits hineingelegt.
Doch noch lange nachdem man die Münzen als Zahlungsmittel eingeführt hat, setzte Benutzung von sg. vormünzlichen Zahlungsmitteln fort. Es handelte sich um verschiedene Waren, die einen festgelegten Wert hatten. Am öftesten erwähnt sind die Stofftücher und Spangengeld aus Eisen, doch man bezahlte auch mit Honig, Salz oder Vieh.
Die Stofftücher ersetzten wahrscheinlich kleinere Münzen. Das Spangengeld war nur eine Menge von leicht bearbeiteten Metallstücken in einheitlicher Größe, die meistens eine Form von einer länglicher Axt mit einem kleinem Loch hatten und kamen in ein paar festgelegten Längen zwischen zirka 5 – 50 cm vor.
Für einen Handelsmann war es sicher vorteilig mindestens Grundlagen von ein paar Fremdsprachen zu beherrschen, oder einen fähigen Dolmetscher mitzuhaben. Die ausgebildeten Handelsleute oder Gesandten konnten einen Griffel (Stilus) und eine Schreibtafel benutzen. Die Tafeln waren hochrechteckig aus Holz und ein- oder beidseitig mit Wachs beschichtet. Der Griffel war ein spitzer Stift aus hartem Material aus Knochen oder Metall. Die Schrift wurde mit der Spitze des Griffels in das Wachs gekratzt. Mit dem spatelförmig abgeflachten Ende des Stilus konnten Fehler durch Glätten des Wachses „radiert“ und überschrieben werden. Doch nur wenige Handelsleute konnten schreiben und so benutzten geistliche Menschen mit einer guten Ausbildung diese Schreibgeräte öfter.Пльзеньский рынок
Первые сведения о пльзеньском рынке, расположенном в этих местах, относятся к 992 году. В то время на пути из Рима через Пльзень проезжал Святой Войтех (Адальберт Пражский) и очень разозлился, когда увидел, что в воскресенье в городе велась оживленная торговля. Рынок был полон не только лишь иностранными торговцами, но и местными ремесленниками и земледельцами, которые еще чаще торговали своими изделиями под Пльзнью. Тогда как местные жители продавали жизненно важные продукты, иностранные купцы обыкновенно торговали редкими, роскошными, нo заменимыми товарами. Успехом у коренных жителей пользовались распространенные скотные рынки, где обменивались животными в целях разведения здорового скота. Простые земледельцы могли получить на рынке чеканные монеты, часть которых отдавалась в виде пошлины. Кроме этого, рынок был для Пржемысловичей значительным денежным источником, потому что торговцы платили разные сборы.
В период раннего средневековья в Чехии, мы знаем о существовании разных платежных средств. Первым, кто начал чеканить монеты во второй половине 10-го века, был Болеслав I. Его серебряные динары использовались вплоть до 13-го века. В начале 11-го века в Пльзни находился монетный двор, где чеканились известные динары князя Яромира. Редко, но все-таки находились на территории Чехии и иностранные монеты. Монеты также использовались при погребальном обряде. Монету ложили мертвому в руку или в уста для оплаты дороги в загробный мир.
Еще долго после установления монеты, как платежного средства, продолжали руководствоваться "предмонетными" правилами. Речь шла о разном товаре, который уже имел общепринятую рыночную стоимость. Чаще всего это были железные гривны, тканевые платочки, мед, соль или крупный рогатый скот.
Наверняка платочки заменяли мелкие монеты. Гривнами назывались куски слегка обработанного металла одинакового размера в виде удлиненного топорика с маленьким отверстием разной длины, приблизительно между 5 и 50 см.
Преимуществом для торговцев было владение несколькими иностранными языками или наличие при себе переводчика. Для образованных купцов или посланников большую роль имели письменные дощечки и стилус. Письменная, покрытая воском дощечка была из дерева. Стилус же был костяной или бронзовой палочкой с заостренным пишущим концом на одной стороне, а на другой с гладким утолщеннием, которым можно было написанное стереть. В связи с тем, что мало кто из торговцев умел писать, этим делом занимались скорее духовные лица с хорошим образованием.