Památky na území Starého Plzence uvedené v seznamu památek dne 16.7.1999
(Publikace pro vnitřní potřebu OSHR k dostání u členů výboru)
ZNAK MĚSTA
Znak města je dokladem jeho starobylosti a významu.
Na svisle rozpolceném štítě se nachází dvě heraldické figury. V pravém červeném poli je stříbrný dvouocasý lev bez korunky, v levém stříbrném poli je polovina černé orlice.
Město zřejmě převzalo znak vedlejší větve Přemyslovců Děpolticů, kteří byli na začátku 13.století plzeňskými údělnými knížaty. Diskutována je také možnost, že znak udělil městu Karel IV., a jedná se o českého lva a přemyslovskou orlicí.
Název památky: „ Hradiště Hůrka“
Rejstříkové číslo státního seznamu: 460
Rejstříkové číslo územního seznamu 0251
.jpg)
Asi správnější by byl název této památky „ Hradiště Stará Plzeň nebo Starý Plzeň, jak se někdy uvádí. Hrad Plzeň byl správním střediskem až do roku 1356. Začátek lze datovat do roku 976, z kterého pochází první písemná zpráva. Tu zaznamenal saský kronikář, magdeburský biskup Dětmar z Merseburka. Tato zpráva líčí bitvu pod hradem Plzní. Tehdy vznikl v Německu spor mezi Jindřichem Svárlivým a Ottou II.. Jindřich byl od Otty poražen a utekl se do Čech pod ochranu Boleslava II.. Otto jej pronásledoval až ke hradu Plzni, kde na loukách mezi Koterovem a nynějším Starým Plzencem byl vojskem Boleslava II. poražen. Boleslavovo vojsko tehdy tábořilo mezi hradem Plzní a Rokycany. Knížecí hrad Plzeň, který stával na vrchu Hůrce, byl hlavním sídlem celého kraje a patřilo k němu mimo Plzeňska ještě Rokycansko a Klatovsko. Značný počet úředníků byl stejný jako v Brně, Olomouci, Znojmě a Břeclavi, tj. v sídle údělných knížectví. Z úředníků lze jmenovat kastelána, který byl vojenským i civilním správcem celého území, dále zde byl komorník, jež vybíral pokuty, sudí či sudař, který řídil soud a vladař, řídící knížectví a osobní záležitosti.
Správa hradu byla často svěřována členům panujícího rodu. Břetislav I. svěřil správu hradu svému synovi Spytihněvu, za Přemysla Otakara I. zde byl Děpolt III. z vedlejší větve Přemyslovců. Později v roce 1224 zde byl kastelánem kralevic Václav I., který se hrdě nazýval vévodou Plzeňským. Na hradě pobývali někdy i samotní panovníci. V roce 1109 zde slavil vánoce Vladislav I., v roce 1134 se zde sešel Soběslav I. s německým císařem Konrádem III., který přišel na pomoc proti odbojnému Kurátovi Znojemskému. Ten přitáhl ku hradu Plzni, ale zhrozil se mohutné přesily a rychle se dal na zpáteční cestu. V roce 1235 pobýval na hradě nyní již Král Václav I., bývalý správce hradu.
Celé hradiště mělo tři části. První předhradí sahalo až pod rotundu, ve druhém byla románská rotunda sv. Petra a Pavla, která patří mezi nejstarší památky v celém kraji a pochází z 10.století. Některé materiály hovoří o románském stylu jako stylu „ Otonském“, podle jmen německých vladařů. Třetí část hradiště tvořil vlastní hrad s kostelem sv. Vavřince a hřbitovem pro panstvo. Hřbitov pro lid obecný byl v blízkosti rotundy. Budovy hradu byly dřevěné, jak bylo tehdy zvykem. Kostel sv. Vavřince pochází z pozdější doby, pravděpodobně z 11. století. Byl původně románský, ale později byl celkem třikrát přestavován o čemž svědčí tři úrovně podlah a základové zdivo, které bylo v roce 1921 odkryto. Kostel byl zničen po roce 1818, kde vichřice strhla střechu i klenbu. Blízko východního ochranného valu byly odkryty základy čtvercové věže a za východním valem základy kostela sv. Kříže, který byl spojen dřevěným mostem s protilehlým šlechtickým dvorcem. Tento kostel byl soukromý a byl pravděpodobně založen ve 12.století některým kastelánem. Kostel byl jednou přestavován a zanikl již v 15.století.
Dřevěný hrad Plzeň ztratil význam ve 14.století a to výstavbou hradu Radyně.
Název památky: „ Hrad Radyně“
Rejstříkové číslo územního seznamu „ 0252
Rejstříkové číslo státního seznamu: 461
Na vrcholu zvaném Radyně založil císař Karel IV. hrad a nazval jej Karlskrone – Karlova koruna. Tento název se ale, neujal a tak byl hrad nazýván stejně jako vrch Radyně. Stavba hradu začala v roce 1356 a za pouhých pět let, tedy v roce 1361 byl již hrad obydlen. Císař Karel IV. osvobodil městečko Starou Plzeň od všech robot za pomoc, kterou občané museli při výstavbě hradu poskytnout. Památní listina pochází z 3. července 1361. Prvním purkrabím na Radyni byl v roce 1362 jmenován Zdislav Chlup. Po něm v roce 1370 to byl Blahuta a v roce 1381 Jindřich Štipice. V letech 1404 až 1410 byl purkrabím Zachař ze Svinař, který byl manem Václava IV. a vlastníkem hradu. Ten také připojil ke svému jménu přídomek „ z Radyně“. Následující držitel hradu byl Oldřich z Letkova a na Sedlci. Protože se přidal k odboji proti králi, byl králem Václavem IV. hradu zbaven. V době upálení mistra Jana Husa byl držitelem hradu přívrženec husitů Zdeněk. Následující pán hradu Jindřich Švejda ze Sedlce byl opačného smýšlení a byl příslušníkem jednoty katolické. V roce 1433 se uvádí jako držitel hradu Hrdoň z Dubňan. Hrdoň měl dobrého přítele a spojence Dobeše Vrše z Modřejovic, který byl hejtmanem v Horšovském Týně a v roce 1442 se stal pánem Radyně. Roku 1454 dostal Radyni i s městečkem Oldřich z Rakové jako zástavu od krále Ladislava. Kolem roku 1470 se stal pánem hradu Petr Kořenský z Terejova, který z hradu učinil loupežnické hnízdo. Petr Kořenský stál na straně uherského krále Matyáše a byl stejně tak odpůrcem českého krále Jiřího z Poděbrad. Roku 1487 se na hradě objevuje jako správce Oldřich. V roce 1496 přichází na hrad Štenberkové. Ladislav ze Šternberka dostal hrad jako zástavu za půjčku 1 000 kop grošů od krále Vladislava. Sám Ladislav bydlel na Bechyni a na Radyni zajížděl jen na lov. Po jeho smrti získal Radyni jeho bratr Albrecht, který se zúčastnil odboje proti Ferninandovi a v roce 1528 byl zbaven Radyně i Zelené Hory. Král dal za trest Radyni vypálit a od té doby je hrad zříceninou. Roku 1536 koupil Adam ze Šternberka zpět Zelenou Horu i „Pustý zámek Radyni“. Adamův syn Zdeněk ze Šternberka prodal v roce 1561 polovinu panství s Radyní a Plzencem Jiřímu Kokořovci z Kokořova, který sídlil ve Štáhlavech. Pod panstvím Kokořovců byla Radyně celých 150 let.
Vlastní hrad Radyně měl tři podlaží, věž pak měla podlaží pět. V prvním poschodí hradu byla na východní straně kuchyně, vedle komnata paní a dále pak největší místnost – jídelna. V prvním poschodí věže bylo skladiště. Ve druhém poschodí hradu byl velký rytířský sál a v jihozápadním rohu byla kaple. Ve druhém poschodí věže sídli pán hradu. Ve třetím poschodí věže byla zbrojnice se střílnami. Nad vlastním hradem byla již jen půda, kterou se vcházelo nad hladomornu. Ve čtvrtém poschodí věže bylo vězení a nad ním již jen žalářník či hlásný.
Název památky: „ Kostel Narození panny Marie“ s farou
Rejstříkové číslo územního seznamu „ 0253
Rejstříkové číslo státního seznamu: 462
Kostel Narození panny Marie má vchod orientovaný z Třebízského náměstí ve čtvrti Malá Strana. První zmínka o kostelu je již z roku 992. Kostel v roce 1280 zničili žoldnéři Oty Braniborského. V roce 1351 byla dokončena stavba gotického kostela. V roce 1903 byly pod omítkou objeveny cenné gotické malby ze života Krista a svatých. Na stěnách je v pásech zobrazeno 28 výjevů z Nového zákona , tj. ze života Ježíše Krista. Malby pocházejí z doby výstavby presbytáře to je z padesátých let 14.století. Zaujímají severní stěnu a jsou nejvýznamnější výtvarnou památkou kostela. Hlavní oltář je raně barokní ze 17. století s obrazem Narození Panny Marie. Po stranách jsou dřevěné sochy sv. Václava, sv. Vojtěcha, sv. Ludmily a sv. Barbory. Na vrcholu je socha sv. Michaela potírajícího ďábla. Vpravo u oltáře je na dřevě malovaný epitaf Karla Kokořovce z roku 1605.
Presbytář má žebrovou klenbu, loď kostela má křížovou klenbu bez žeber. Po stranách jsou dva gotické oltáříky z roku 1885. Vlevo je dřevěná kazatelna z roku 1668, za ní pak náhrobek děkana Lipovského z roku 1735. Vedle levého oltáře je v dlažbě kovová náhrobní deska Matěje Bittnera, šichtmistra sedleckých železáren z počátku 18. století. Nalevo při zdi jsou tři náhrobky Kokořovců ze 16.století, které dříve stávaly u venkovní zdi kostela. V polovině šedesátých let 20. století byly náhrobky přemístěny na současné místo a zrestaurovány malířem a restaurátorem p. Miroslavem Zikmundem ze Starého Plzence. Kostel byl v roce 1554 znovu přestaven hlavně rozšířen. Současně byla zřízena klenutá kruchta, která již v roce 1601 byla nahrazena dvoupatrovou dřevěnou kruchtou. Ta zde stojí dodnes. Kolem kostela býval hřbitov. Vlevo od vchodu do kostela najdeme lité náhrobky rodiny Belaniho. František Belani se stal ředitelem Waldštejnových želez&´ren v roce 1840, kam přišel ze Staré Hutě u Dobříše. Při východní zdi je otevřená kaple se sochou sv. Jana Nepomuckého, přemístěnou ze Šťáhlav.
Název památky: „ Kostel sv. Jana Křtitele‘‘
Rejstříkové číslo územního seznamu „ 0254
Rejstříkové číslo státního seznamu: 463
Kostel sv. Jana Křtitele je na Masarykově náměstí. Vznikl patrně na počátku 11. století a je tedy, po rotundě sv. Petra a po kostele Panny Marie na Malé Straně, třetí nejstarší památkou ve městě. Původní románská stavba byla po roce 1300 přestavena v gotickém slohu. Dokončen byl ale jen presbytář. Za Kokořovců koncem 16. století byla přistavena zadní část s oválnými okny, věží, předsíní a zákristií. Gotická klenba byla nahrazena nižším stropem trámovým. Roku 1784 za vlády Josefa II. byl kostel uzavřen společně s kostely sv. Blažeje a sv. Vavřince. Obec kostel užívala jako skladiště. Před západním průčelím údajně stála věž, která byla nadále užívaná jako zvonice. V letech 1808 – 1810 Černínové kostel opravili. Byla odstraněna pobořená věž i s předsíní a zákristií. Kazetový strop byl pobit rákosem a nahozen. Kostel byl pak znovu užíván. V roce 1815 sem byly ze Šťáhlav přeneseny varhany a v roce 1868 byl přemístěn barokní oltář sv. Jana Nepomuckého z farního kostela /kostel Narození panny Marie/ a také řezaný rozvilinový oltářík sv. Anny z roku 1714. V roce 1826 namalovala plzeňská malířka Marie Štaubmanová křížovou cestu, která je zde umístěna. V roce 1846 byl kostel znovu upravován a asi z té doby je kruchta. V roce 1858 na ní postavil skromné a levné varhany varhaník Gut z Čisté u Rakovníka. Varhany v té době stály 156 zlatých. V roce 1905 byl kostel znovu opravován. Byly přistaveny tři opěrné pilíře.
Název památky: „ Mariánský sloup na náměstí‘‘
Rejstříkové číslo územního seznamu „ 0255
Rejstříkové číslo státního seznamu: 464
Mariánský sloup stojí na Masarykově náměstí. Je to zdařilá barokní práce z roku 1721, kterou podle Hruškovy kroniky zhotovil umělec kamenické práce František Mayšl, plzenecký občan. Na hranolovém podstavci s městským znakem stojí na mariánském sloupu sochy světců a to sv. Josefa, sv. Václava, sv. Barbory a sv. Anny. Uprostřed na vysokém sloupu je socha Panny Marie. Mariánský sloup byl restaurován v roce 1964 restaurátorem panem Jaroslavem Klempířem z tehdejšího Českého fondu výtvarného umění. Podstavec mariánského sloupu byl znovu opraven v nedávné době (2001) plzeneckou firmou Sutnar a Rappl. Bez zajímavosti není skutečnost, že městský znak na mariánském sloupu má opačně uspořádaný střed než který je běžně používán. Zatímco na radnici je při pohledu na znak lev vlevo a orlice vpravo, na mariánském sloupu ze stejného pohledu je lev vpravo a orlice vlevo
Název památky: „ Kašna náměstí‘‘
Rejstříkové číslo územního seznamu „ 0256
Rejstříkové číslo státního seznamu: 465
Kašna je umístěna na Masarykově náměstí. Pochází z roku 1857 a na středním podstavci je umístěna pískovcová soška Cupida (Kupida), někdy též zvaná Amoret nebo Amoretek. V současné době je kašna umístněna poněkud níže na náměstí než stávala před rekonstrukcí celého náměstí. Poněkud výše stávala před touto kašnou kašna již v roce 1790. V podstavci sošky je instalován rozvod vody, stříkající z několika čtyř rohů.
Název památky: „ Pomník padlých na náměstí‘‘
Rejstříkové číslo územního seznamu „ 0257
Rejstříkové číslo státního seznamu: 466
Pomník je umístěn na Masarykově náměstí. Původně stával na jižní straně náměstí v pozadí s budovou školy. Nyní po rekonstrukci náměstí je posunut níže. Pochází z dob první republiky. Na podstavci je socha muže, třímajícího v levici rozlomená pouta. Na všech čtyřech stranách pomníku jsou desky se jmény obětí obou světových válek. Podle modelu akademického sochaře Otakara Valtra zhotovil pomník sochař Vojtěch Šíp.
Název památky: „ Chalupa pod hůrkou č.29‘‘
Rejstříkové číslo územního seznamu „ 0258
Rejstříkové číslo státního seznamu: 467
Tato památka se nachází v Podhradní ulici ve čtvrti Malá Strana. Do seznamu byla zařazena jako zachovalý vzor takzvané vesnické architektury, kdy dřevěné části stavby byly vyplněny tehdy dostupným zdícím materiálem.
Název památky: „ Hospodářská usedlost se špýcharem čp.31‘‘
Rejstříkové číslo územního seznamu „ 0259
Rejstříkové číslo státního seznamu: 468
Tato usedlost stávala i se zmíněným špýcharem v místech , kde je dnes vodní nádrž používaná jako koupaliště.
Název památky: „ Hospodářská usedlost čp.38‘‘
Rejstříkové číslo územního seznamu „ 0260
Rejstříkové číslo státního seznamu: 469
Tato památka se nachází na začátku Baslovy ulice v blízkosti kostela sv. Jana Křtitele. Má pěkné barokní štíty po obou stranách vjezdu do usedlosti. Statek je v místě znám jako statek rodiny Hellerovy, nyní je v držení, v důsledku dědického práva, jednoho občana ze sousedních Šťáhlav. Prostory statku jsou pronajaty místnímu jezdeckému klubu.
Název památky: „ Hospodářská usedlost se špýcharem čp.73‘‘
Rejstříkové číslo územního seznamu „ 0261
Rejstříkové číslo státního seznamu: 470
Usedlost se nachází na Masarykově náměstí. Je význačná svými empírovými štíty nad hlavní budovou i nad vjezdem. Ten má navíc barokní oblouk se symbolickým erbem a letopočtem 1813 a iniciály F.B. . V místě je památka známa či spojena se jménem pana Basla a jeho rodiny. V dřívějších dobách zde bývala zámečnická firma a nájemní byt. Později pak místní muzeum, pamětní síň či výstavní síň. V budově špýcharu byl kdysi krámek s koloniálem, později klub důchodců a naposledy pak letní pronajatý byt. Dle dědických práv je nyní dům v držení rodiny Kolářů.
Název památky: „ Pieta P.Marie pod kostelem‘‘
Rejstříkové číslo územního seznamu „ 0262
Rejstříkové číslo státního seznamu: 471
Památka pochází z roku 1728 a kdysi stávala u vjezdu do Raisovy ulice ze Sudova náměstí, proti schodům k farnímu kostelu na Malé Straně.
Při rekonstrukci a rozšíření zmíněného vjezdu byla tato památka díky obětavosti místních občanů zachráněná a přemístěna na zahradu farního kostela. V současné době je v interiéru kostela sv. Jana Křtitele.
Název památky: „ Socha svatého Blažeje u trati‘‘
Rejstříkové číslo územního seznamu „ 0263
Rejstříkové číslo státního seznamu: 472
Socha svatého Blažeje se nachází za městem pod železniční tratí směr Plzeň ze Starého Plzence. Vzhledem k jejímu značnému poškození byla v roce 2007 restaurovaná. Socha je obklopena skupinou vzrostlých topolů. Stojí v místě, kde stával kostel sv. Blažeje asi z poloviny 12. století. Kostel byl asi ve 13.století pobořen a teprve po roce 1702 znovu postaven stavitelem Jakubem Augustinem. Kostel byl pak opět zrušen a to za vlády Josefa II. Zádušní pozemky zakoupila v roce 1788 obec plzenecká. Budovu koupil v roce 1799 hostinský Ignác Čechura z Letkova, který ji odprodal jako stavební materiál. Pískovcová socha sv.Blažeje, která stávala v blízkosti kostela byla nejprve odvezena na jiné místo ve Starém Plzenci, ale brzy ji dal sedlák Hruška převézt na nejvyšší místo. Bez zajímavosti není, že v blízkosti býval rybník a stával zde i poustevníkův domek. Ten měl za úkol udržovat kostel v pořádku, zabezpečovat jej proti vloupání a zvonit k bohoslužbám
Název památky: „ Náhrobek faráře Jakuba Lenka na hřbitově‘‘
Rejstříkové číslo územního seznamu „ 0264
Rejstříkové číslo státního seznamu: 473
Náhrobek faráře Jakuba Jana Lenka pochází z roku 1712 a nachází se po levé straně schodiště ke kostelu Narození Panny Marie.
Náhrobek byl údajně postaven na starém hřbitově, který je ve Starém Plzenci v Holmanově ulici. Některé archivy říkají, že v těchto místech před dávnými časy býval takzvaný morový hřbitov. Nový hřbitov byl založen v roce 1896. U náhrobku sice chybí ochranná tabulka „ Kulturní památka“, ale je dobře udržován. Na náhrobku jsou vysekané texty ve staročeštině, jež měla některá písmena zaměněna. Např. Jan je zde uváděn jako Can, stejně tak je zaměněna samohláska „u! za souhláskou „v“ apod. Přesto se lze v textu orientovat. Nachází se na novém hřbitově u severní zdi.
K zařazení do seznamu památek by jistě právem patřily následující subjekty.
Boží muka z roku 1741 postavená před kostelem Pany Marie na Třebízského náměstí.
Boží muka z roku 1686 umístěná před hřbitovní zdí nového hřbitova
Tato Boží muka st&´vala v ohybu silnice nad posledním domem v Havlíčkově ulici. Při rekonstrukci silnice byla pobořena, poté byla uschována ve mlýně pana Kesla a díky jeho pochopení zachráněna. V polovině 60. let byla Boží muka postavena na současném místě. Restaurována byla výtvarníkem panem Josefem Nechutným ze Štěnovic. Boží muka byla v tehdejším seznamu památek. Ochraňující tabulka ’Kulturní památka‘ byla umístěna na hřbitovní zdi.
Budova radnice
Pochází z roku 1845.V tomto roce 3.července byla obec povýšena na městys a městysi bylo uděleno tržní privilegium. V té době byl rychtářem obce a pak městyse pan Šmolík. Obec od něj koupila dům č.p. 121 a zřídila v něm radnici. Věž na radnici pochází z roku 1851. Na průčelí radnice je umístěn městský znak s latinským nápisem Sigillum oppidi Atiquae Pilsnae. Radniční hodiny zdobily věž od jejího zřízení, tedy od roku 1851. V šedesát&yacut´ nbsp;roce 1896. U n´e;ch letech se uvažovalo o zařazení seznamu radnice do tehdy platných seznamu památek. Odborníci však s odvoláním na nesourodost stavebních stylů žádosti nevyhověli.
Text: Jaroslav Černý
Foto: František Ulč, Vladimír Sedlák, Miroslav Čadek, fotky z publikace 1000 let Starého Plzence .
Pro vnitřní potřebu OSHR sestavili J. a J.Sutnarovi